Diversifikace je jedním z nejčastěji opakovaných principů investování. Učí se v každé příručce i na každém finančním kurzu: „Nedávej všechna vejce do jednoho košíku.“ Cílem je rozložit riziko mezi více titulů, aby případný neúspěch jedné společnosti neohrozil celé portfolio. V posledních letech se však objevuje opačný trend – i profesionální správci fondů zmenšují počet pozic, aby zvýšili výkonnost a přiblížili se svým nejlepším nápadům. Otázka tedy zní: kolik akcií je ještě rozumná diverzifikace a kdy už přichází ztráta přesvědčení?
Akademický pohled na diverzifikaci a koncentraci
Podle výzkumů je většiny přínosů diverzifikace dosaženo již při relativně malém počtu titulů. Studie Mehra a Prescotta (1985) nebo později Statmana (1987) ukázaly, že riziko specifické pro jednotlivou společnost se dramaticky snižuje při držení zhruba 15 až 30 akcií. Nad tuto hranici již dodatečná redukce volatility přináší jen minimální efekt. Jinými slovy, portfolio se stává „bezpečnějším“ jen kosmeticky, zatímco výnosový potenciál může klesat.
Tento poznatek vedl k přehodnocení tradičního přístupu „čím více, tím lépe“. Řada správců fondů zjistila, že příliš široké portfolio často kopíruje index, aniž by nabízelo výraznou přidanou hodnotu. Naopak fondy s koncentrovanější strukturou mohou dosáhnout vyššího tzv. „active share“, tedy míry odchýlení od benchmarku, a tím i většího potenciálu překonat trh.
Trend mezi profesionálními manažery
Data z posledních let ukazují, že počet pozic v aktivně řízených fondech postupně klesá. Zatímco dříve běžné fondy držely 100 až 200 akcií, dnes se řada úspěšných portfolií pohybuje kolem 40 až 60 titulů. Tento posun je zčásti reakcí na tlak pasivních investic – správci se snaží odlišit od indexových fondů tím, že koncentrují kapitál do svých nejsilnějších přesvědčení.
Vyšší koncentrace ovšem znamená i vyšší tzv. tracking error, tedy větší odchylku od výkonnosti trhu. To může být výhodou v obdobích, kdy správce dokáže správně identifikovat vítěze, ale zároveň to zvyšuje riziko výraznějších poklesů, pokud se odhady nenaplní. Právě zde se ukazuje, že koncentrace vyžaduje nejen zkušenost, ale i disciplínu a hluboké pochopení jednotlivých firem.
Přínos „koncentrovaného přesvědčení“
Akademická literatura i praxe ukazují, že manažeři s menším počtem pozic často dosahují lepších výsledků, pokud mají vysokou úroveň odbornosti v daném sektoru. Například fondy zaměřené na technologické nebo zdravotnické akcie s menším počtem pečlivě vybraných titulů dokázaly v některých obdobích výrazně překonat širší trh.
Klíčem je tzv. conviction investing – přístup založený na hluboké analýze, dlouhodobém horizontu a trpělivosti. Místo desítek drobných sázek na průměrné společnosti se kapitál soustředí do několika jasně definovaných příležitostí, u nichž je pravděpodobnost úspěchu podložena daty, fundamentem a silným příběhem.
Praktické limity diverzifikace
Pro běžného investora platí, že nad určitou hranici diverzifikace přestává mít další přidávání titulů praktický smysl. Portfolio s desítkami akcií často trpí tzv. efektivní paralýzou – není možné všechny společnosti skutečně sledovat, analyzovat a reagovat na změny včas. Naopak příliš úzké portfolio zvyšuje riziko, že nečekaná událost u jednoho titulu způsobí citelnou ztrátu.
Rozumný kompromis závisí na znalostech a cílech investora. Ten, kdo sleduje dlouhodobý růst a má čas analyzovat jednotlivé firmy, může udržovat soustředěnější strukturu. Naopak méně zkušení investoři často volí širší diverzifikaci prostřednictvím indexových fondů nebo ETF.
Užitečné může být i pochopení, jak fungují akcie, protože jejich individuální rizika a výnosové profily tvoří základ všech úvah o koncentraci či diverzifikaci. Teprve z tohoto pohledu lze posoudit, kolik titulů skutečně vytváří zdravé a efektivní portfolio.
Rovnováha mezi jistotou a přesvědčením
Současný posun směrem ke koncentrovanějším portfoliím ukazuje, že investování není jen o rozložení rizika, ale i o kvalitě výběru. Profesionální manažeři se stále více opírají o detailní analýzy a tematické strategie, zatímco slepá diverzifikace ustupuje.
Pro investory z toho plyne důležité ponaučení: mít méně akcií, ale rozumět jim důkladně, může být efektivnější než vlastnit stovky titulů, které sledují průměrný trh. Diverzifikace zůstává užitečná, ale skutečný rozdíl vytváří hloubka poznání a schopnost stát si za svým investičním přesvědčením.
